Zapomenutí váleční veteráni

Jsou to lidé, které člověk běžně potkává a  potkával na veřejnosti. Při cestě vlakem, v obchodě nebo jen jako kolemjdoucí na ulici. Pro někoho z nás to byli nebo stále jsou kolegové v práci. Na první pohled jsou to lidé jako všichni ostatní. Nepoznáte mezi nimi rozdíl. Jejich duše jsou ale poznamenány válečným konfliktem. Druhou světovou válkou nebo například účastí v novodobých misích Armády České republiky. Ti všichni mají status válečného veterána.

Česká republika si svých válečných veteránů váží. V  posledních dvaceti letech probíhá každoročně celá řada vzpomínkových akcí u  příležitosti Dne válečných veteránů 11. listopadu, který byl dokonce vládou České republiky oficiálně označen za významný den. Na Ministerstvu obrany ČR působí samostatný Odbor pro válečné veterány. Jak je tedy vůbec možné, že v roce 2022 žijí zapomenutí váleční veteráni?

Při hlubším zamyšlení mě napadá hned několik možných důvodů. Veteránů 2.  světové války žilo v  České republice i  zahraničí ještě na přelomu tisíciletí několik stovek. Jejich počet se – s ohledem na jejich pokročilý věk – postupně snižuje. Pozornosti se v minulosti dostávalo těm veteránům, kteří dosáhli nejvyšších válečných zásluh, žili v okolí Prahy, a tedy měli snazší možnost účastnit se vzpomínkových akcí. Zájem vzbuzovali i veteráni, kteří za války bojovali v britském královském letectvu RAF či na západní frontě obecně – tento trend se v posledních letech naštěstí podařilo vyrovnat i zájmem o československé válečné veterány z východní fronty. Přesto se například v minulosti stalo, že byl jeden z posledních žijících čs. veteránů RAF hned dvakrát oceněn Řádem Bílého lva, zatímco návrh na udělení medaile Za hrdinství zapomenutému hrdinovi východní fronty byl odmítnut. Při své badatelské činnosti se setkávám ještě s jedním názorem společnosti. A  to sice tím, že po pádu totality bychom měli připomínat veterány západní fronty, protože ti z východní si užili dostatečné pozornosti do roku 1989. Není to pravda. Jako jeden z  příkladů může posloužit i  tato kniha. Hrdinové této knihy se nikdy dostatečné úcty nedočkali. Zůstali zapomenutí. Přestože se ke své účasti v armádě hrdě hlásí, jejich hodnosti zůstaly po 70 let nezměněny, případně byly tyto osoby povýšeny po roce 1990 jen jedenkrát. Nikdo ze tří českých válečných veteránů není důstojníkem, Slovák Ladislav Sládek má hodnost plukovníka jen proto, že sloužil v poválečné armádě jako důstojník z povolání. Zachycené příběhy jsou jen zlomkem oproti osudům ostatních veteránů, kteří se bohužel nedožili vysokého věku a jejichž vzpomínky zůstanou navždy v propadlišti dějin. Nechci dopustit, aby takto dopadly i další příběhy. V projektu, který knižně připomene zapomenuté válečné veterány, chci pokračovat. Na začátku roku 2022 žilo posledních 24 bývalých příslušníků 1. čs. armádního sboru. Nejstaršímu z nich je 100 let, nejmladšímu 94. Příběhy více než třetiny z nich jsou absolutně neznámé, o veteránech neexistuje např. na internetu jediná zmínka. Pokud se touto knihou podaří vyplnit mezeru v dějinách u čtyřech z nich, pak bude smysl publikace naplněn. Máme stovky hrdinů, važme si jich, poznávejme jejich příběhy a buďme na ně hrdí. Nezapomínejme!

Kniha odhaluje čtyři doposud neznámé příběhy posledních žijících veteránů:

Miroslav Bernat (*1924) se jako Volyňský Čech v březnu 1944 dobrovolně přihlásil do čs. zahraniční armády. Byl raněn v bitvě na Dukle, později osvobozoval východní Slovensko. Na  frontě bojoval společně s tatínkem, ruským legionářem.

Marie Michajlovičová (*1921) sloužila jako spojařka u 1. čs. samostatné tankové brigády. Vyznamenala se v bojích na Dukle a zúčastnila se i Ostravskoopavské operace.

Ladislav Sládek (*1928) zažil okupaci jižního Slovenska Maďarskem. Hrozila mu služba v maďarské polovojenské organizaci Levente, uprchl proto z domova a  přidal se k jednotkám Rudé armády. S tou pak osvobozoval Budapešť.

Vladimír Stránský (*1928) byl v 16 letech jedním z nejmladších průzkumníků 1. čs. armádního sboru v SSSR. Prošel krvavými boji na Dukle, kde přišel o svého milovaného tatínka.


počet stran: 104

rok vydání: 2022

nakladatel: Jiří Klůc

rozměry: 148x210 mm

ISBN: 978-80-11-00967-0

Knihu si můžete OBJEDNAT na e-mailu sokolovo1943@seznam.cz

Cena s podpisem a věnováním autora 220 Kč

Výtěžek z prodeje knihy bude věnován na podporu válečných veteránů